Smysl života a utrpení
An essay on the ethical questions of saving premature babies and the idea that the meaning of life cannot be judged from the outside.
Note: The full text of this essay is currently available only in the Czech original. The summary above is provided for your convenience.
Má smysl zachraňovat předčasně narozené děti? Má smysl život s velmi těžkým psychomotorickým postižením či slepotou?
Myslím, že člověk nemá být soudcem nad smyslem existence jakékoliv jiné bytosti. Posuzování smyslu života druhých nám nepřísluší. Budu-li od svého osobního žebříčku hodnot odvozovat, zda život bližního má smysl, povyšuji se nad něj. Stavím se do role soudce. Nemůže-li soudit každý každého, zbývá jediné: nesoudit.
V širším smyslu jde o zachování svobodného prostoru nejen pro vlastní neštěstí, ale i pro vlastní chybování. O víru, že obojí je smysluplné, neboť je branou vývoje. Život se vyvíjí a zdokonaluje svými chybami. Bez chyb není hledání, bez hledání není změna, zastavení změn je smrt.
Vnější postižení, bolest a neštěstí nabízí možnost nevýslovného pohybu a směřování. Představme si úplný opak: Jak by vypadal život, kdyby bylo vše tak, jak si každý přeje? Kdybychom byli dokonale zdraví a žili věčně v neustálém uspokojování potřeb? Nevytrácí se při takové vidině jakýkoliv smysl čehokoliv?
Pojem smyslu života je subtilní. Jakákoliv snaha po pevné definici působí jeho rozplývání. Ale stejně smrtící je jasná definice i pro lásku, radost či soucit. Ty také neexistují jen proto, že je neumíme přesně definovat?
Drtivá většina lidí z našeho hlediska těžce postižených netrpí více než my “šťastní a nepostižení”. Poznáme-li je blíž, často nás napadá, že možná naopak.
Kudy vede hranice mezi smysluplným zachraňováním a pyšnou demonstrací všemocnosti vědy, která se zajímá o výsledky, ale ne o následky? Umíme člověka udržovat na prahu klinické smrti neomezeně dlouho. Kudy vést hranici mezi “ještě k životu” a “už ke smrti”? Příroda ji vede bez váhání a tento přirozený výběr má význam pro přežití celé populace.
Lidské myšlení tíhne k jasnému rozdělování, ale je to vždycky jen pomocná konstrukce, nikoliv obecná pravda. Život s těžkým postižením má smysl. Cítím, že i velmi krátký život - zrození a smrt během několika minut - má smysl. Má-li krátký život smysl, má smysl i časná smrt.
Tomáš Škrdlant