Ekologie a ideologie

Oba pojmy se pyšní koncovkami vědních oborů, což je v druhém případě nejspíš jazyková nepřesnost, v prvním případě pak, možná, přílišné omezení pojmu tíhnoucího k širšímu významu už ze své podstaty.

Co je to ideologie?

Pojem je dnes používán převážně pejorativně ‑ nazveme‑li nějakou myšlenkovou soustavu ideologií, většinou ho tím degradujeme. Dnešní negativní aspekt obsahuje spíš odsudek účelovosti, povýšení určitého myšlenkového obrazu světa na jediný správný ‑ a následného zneužití k mocenským cílům, k manipulaci s druhými, k ospravedlnění násilí.

Ideologické rysy tak nese každý myšlenkový systém, který nenabízí své “poznání” jako příspěvek k poznávání, ale účelově s ním manipuluje. Fixuje ho. Připomíná to fixní ideu jako psychiatrický pojem. Utkvělá představa odolávající jakékoliv změně, i když je v rozporu se skutečností. Zafixuji‑li ideu, přestávám o ní přemýšlet. Nedopřávám ji svobodu změny a sebe neohrožuji pochybnostmi.

Ideologie je uzavřenost. Obrana ze strachu před změnou. Charakter dnešních ideologických doktrín mívala (a dodnes vykazují) mnohá náboženská hnutí. Ve jménu náboženství lásky a přikázání nezabiješ, byly vyvražďovány celé cizí kultury.

Tíhnutí k ideologizaci životního postoje je však přirozená lidská vlastnost: udělá‑li člověk závažný a pro něj důležitý myšlenkový objev, vybuduje na něm svou osobní životní jistotu, od které pak nerad ustupuje. Patřit k silnému a vševysvětlujícímu hnutí zbavuje člověka tíhy osobního hledání a odpovědnosti.

Co je to ekologie?

V původním slova smyslu se ekologií rozumí přírodovědní disciplína zkoumající vztahy živých organismů a jejich prostředí. V posledních desetiletích je však pojem čím dál častěji používán v nestandardním, širším pojetí.

NOMOS ‑ zákon, pravidlo, řád. Eko‑nomie se zabývá řádem našeho chování doma. Zkoumá jak zacházíme se svými statky. LOGOS ‑ slovo, řeč, myšlenka, smysl. Pro eko‑logii bych volil významy řeč ‑ myšlení, ale i smysl. Vztah k domovu (oikos) je vztah s prostředím, jako s tím, co vytváří i citové zázemí nezbytné pro jakýkoliv duševní rozvoj. Ekologie v tom širším smyslu je tedy o vztazích, vzájemnosti a systémové nedělitelnosti prostředí i všech organismů, které ho spoluvytvářejí.

Ekologie v širším slova smyslu je vědou o vnitřních vztazích systému, zkoumající jeho “metabolismus” a autoregulační mechanismy. Takový přístup je použitelný při zkoumání řady jevů a rovin skutečnosti, přesahujících představu původního přírodního ekosystému.

Věda skutečně bývala tvrdým a od skutečnosti izolovaným bádáním nad jednotlivými jevy. Ale s příchodem kybernetiky, systémové teorie, ekologie a nelineární termodynamiky začala být viditelná krátkozrakost takového oddělování. Ekologie je jednou z cest, jak poznávané universum začít opět spojovat.